„Konečně jsem napsal knížku o svých návštěvách u dětí. Nejdříve jsem se od nich musel naučit psát, pozoroval, jak si hrají, povídají a pak už jsem k nim chodil celý rok na víkend domů. Byl jsem úplně u všech! Povím vám ale, že z toho psaní mě trochu rozbolela pravá přední tlapka. Jauvajs! Naštěstí mi děti krásně pomohly. Nakreslily mi na obvaz obrázek, nalepily na něj samolepku a bylo po bolesti! Mám nápad: možná by to pomohlo i Kájince, která dnes přišla za námi s bolístkou. Držíme palce, ať je ručička brzy v pořádku. Tak pac a pusu, Kájinko a děti. A děkuju všem rodičům, kteří si se mnou a dětmi užili legraci.
Váš Hafík.“
