Hrajeme si s uměním
To jsme si to zase užili! Nejdříve jsme si hráli na fotografy. To si vybereš kamaráda, dáš foťák na takový nožičky, kterým paní učitelka říká stativ, pak se něco nastaví a když uvidíš v okénku kamaráda, tak vyletí ptáček…..né, prostě zmáčkneš tlačítko. A rovnou prý víckrát. S paní učitelkou vybereš obrázky, co se povedly a už se můžeš těšit na výstavu. Naše výstava se každý rok jmenuje: Děti fotí děti. Další den jsme si hráli na hudební skladatele. No, pan Smetana se na fotce tváří dost vážně, i když má legrační jméno, viď, Lucinko? 🙂 Asi pořád přemýšlel o notách. My jsme si namalovali houslový klíč ve vzduchu a poslouchali Vltavu. A moc se nám líbila, opravdu. Pak jsme „četli“ obraz. Každý vymýšlel, co na něm může být zobrazeno. Že by noční motýl? Obraz jde vytvořit ale i společně, třeba lepením různých tvarů. No, vypadá to jako kubismus, že? A lidové umění? To je teprve veselé. Plné barev a radosti. Však jsme se s ním dost vyřádili. Nakonec přijelo opravdové divadélko a pohádkového týdne s uměním je konec! Třeba z nás ale umělci vyrostou….
