To jsme si to zase užili! Nejdříve jsme si hráli na fotografy. To si vybereš kamaráda, dáš foťák na takový nožičky, kterým paní učitelka říká stativ, pak se něco nastaví a když uvidíš v okénku kamaráda, tak vyletí ptáček…..né, prostě zmáčkneš tlačítko. A rovnou prý víckrát. S paní učitelkou vybereš obrázky, co se povedly a už se můžeš těšit na výstavu. Naše výstava se každý rok jmenuje: Děti fotí děti. Další den jsme si hráli na hudební skladatele. No, pan Smetana se na fotce tváří dost vážně, i když má legrační jméno, viď, Lucinko? 🙂 Asi pořád přemýšlel o notách. My jsme si namalovali houslový klíč ve vzduchu a poslouchali Vltavu. A moc se nám líbila, opravdu. Pak jsme „četli“ obraz. Každý vymýšlel, co na něm může být zobrazeno. Že by noční motýl? Obraz jde vytvořit ale i společně, třeba lepením různých tvarů. No, vypadá to jako kubismus, že? A lidové umění? To je teprve veselé. Plné barev a radosti. Však jsme se s ním dost vyřádili. Nakonec přijelo opravdové divadélko a pohádkového týdne s uměním je konec! Třeba z nás ale umělci vyrostou….
